Blog

Pantera v Ostravě obhájila svůj nesmazatelný odkaz v metalové historii

V Ostravě jsme se po dlouhé době dočkali velkolepého koncertu, a to rovnou od legendární metalové Pantery. I když z původní sestavy zůstal pouze jediný člen, stále hrdě nesou odkaz padlých a drží tento metalový talisman vysoko. Sestavu doplnili Power Trip a Child Bite.

Jako první se představili Child Bite a lepší začátek jsme si nemohli přát. Zpěvák Shawn Knight si bez pochyby dokáže strhnout publikum, které možná před chvílí ani nevědělo, kdo na pódiu stojí. Jejich vystoupení bylo plné znepokojivého chaosu, který ale dokázal zaujmout. První moshpit byl rozpoután a dnešní kázání zahájeno. Za půl hodiny vystoupení zanechali dojem hodný jejich jména.

A tady si všímáme první velké výhody oproti jiným velkým halám. Ačkoliv Ostravar Aréna už má desítky let za sebou a obsluha na barech má opravdu těžký úkol, aby každému doručila své pivo, jednu výhodu skutečně má – a tou je zvuk. Jestli někde zní koncert lépe než v klubu, tak je to právě tady. Ať už jde o jakýkoliv nástroj nebo různé formy vokálů, vše je nádherně srozumitelné a zní skvěle. Velký palec nahoru!

Formu potvrdili i druzí předskokani, thrashmetaloví Power Trip z Ameriky. Seth Gilmore, který po smrti frontmana Rileyho Galea převzal mikrofon, navázal opravdu skvěle. Comeback, jak má být, a jsme rádi, že odkaz této kapely bude i nadále žít v plné síle. Krev fanoušků v kotli se dostala do bodu varu a přípravy na závěrečný hřeb byly v plném proudu.

Závěrečná úklona a opona spadla. Plachta s jasně čitelným názvem zakryla celou stage a očekávání byla obrovská. A pak to přišlo – Pantera.

Asi nenajdete metalistu, který by tuto skupinu neznal. Přes všechny složité situace, které členové zažili, se tento kolos valí dál, spojuje lidi napříč generacemi a nese obrovskou odpovědnost. Legendární jméno na svém místě, které nehodlá upadnout do zapomnění. Phil Anselmo naběhl bosý na pódium a v plné síle začal rozdávat agresi do všech stran. Nasranost doplněná instrumentální dokonalostí.

O tu se postaral především hostující kytarista Zakk Wylde, známý především z kapely Ozzyho Osbourna, ale i ze svého vlastního projektu Black Label Society. Mezi střídáním ikonických kytar stříhal jedno sólo za druhým a ukazoval, kdo je tady na špičce svého řemesla. Druhý z hostů, Charlie Benante z neméně legendárních Anthrax, sypal do bicích hlava nehlava. Vše doplňuje Rex Brown na basu, který dál hrdě nosí dres Pantery jako poslední přeživší. Dohromady to vše dává smysl, a to je to hlavní. Elita doplnila elitu.

Osud členů Pantery nikdy nebyl jednoduchý, a to zhmotnili při skladbě Floods. Můžete být tvrdý metalista, jak chcete, ale při pohledu na prezentaci bratrů Darrela a Vinniho tuhne krev v žilách a derou se slzy do očí. Byli to především oni, kdo vtiskli Panteře nezapomenutelnou slávu a dotáhli ji tam, kde je. Vzpomínáme, nezapomeneme.A jak lépe oslavit tyto dva velikány než pořádným nákladem toho nejtvrdšího, co repertoár nabízí. Následovaly skladby Walk, Domination a Cowboys from Hell. Nekompromisní závěr bez servítek, maximálně zapojené publikum při zpěvu. Nezapomenutelné hymny za doprovodu ikonických kytarových sól. Závěr, jak se patří. Vše podtrhnuto přídavkem Fucking Hostile a my můžeme spokojeně domů. Dostali jsme přesně to, co jsme chtěli.